V sobotu ráno (před nějakou dobou) jsme se s Žanet sebraly a vyrazily jsme za Madrid do podhůří poznávat krásy kolem hlavního města. Vstávaly jsme velmi brzy abychom mohly být na autobusu co nejdříve. Nechaly jsme si sice rezervu, ale stejně nám „intercambiador“ Plaza de Castilla odkud vyráží busy na sever od Madridu, vyrazil dech. Čtyřpatrové podzemní bludiště s nástupišti pro autobusy. Nakonec se nám rezerva hodila jako sůl, našly jsme nástupiště tak akorát. Není to jako u nás, kdy je znám přesný čas odjezdu, ale u každého města je napsaný přibližný čas průjezdu autobusu, což je zprůměrovaný čas ze všech zastávek v daném městě, takže je dobré přijít o cca 10 minut dříve, jinak by mohl být autobus dávno pryč.
Vyrazily jsme za pár éček směr Manzanares el Real. Ráno bylo městečko pusté a ranní nálada byla dokonalá. Ostatně z některých fotek ta nálada přímo čiší :) asi takhle si představuji typické španělské pueblo (neboli vesnici). Po prohlídce krásného náměstí jsme se odebraly do “castilla“, místního hradu. Hrad byl jako z pohádky a uvnitř nacpaný různými expozicemi a zajímavými informacemi. Jelikož jsme vyrazily opravdu brzy, tak jsme měly na prohlídku dost času i prostoru, na odchodu jsme potkaly návaly turistů, ale naštěstí jsme již měly vše prohlédnuto.
Pak nastala dobrodružná část cesty, bylo potřeba nalézt cestu k místními jezeru Embalse de Santillana které lákalo už od pohledu. Mezi městečkem a jezerem se nacházely oplocené výběhy pro krávy, které vypadaly jak z nějakého starého španělského filmu a také velmi rušná silnice. Nakonec se nám podařilo najít ochotného místního rodáka, který si s námi ještě pak i povídal. Lekce španělštiny jako bonus zdarma :) cestu nám ale popsal velmi osobitým způsobem, takže jsme stejně několikrát zašly do slepých uliček. Na jedné takové slepé cestě jsme potkaly dva stařečky kteří asi zrovna probírali letošní (ne)úrodu a poradili nám, ať kdekoliv přeskočíme plot. Při představě rozzuřeného býka jsme raději ohrady obešly. Na pláže kolem jezera mají přístup především rybáři, kterých zde bylo požehnaně, ostatně místní nerybáři (kterých asi moc nebude...) se asi ani neobtěžují k jezeru vůbec chodit.
U jezera jsme strávily i zbytek odpoledne, což bylo po náročném týdnu plném španělských kurzů krásně odpočinkové. V jezeře se ale nesmí koupat, což mi nakonec ani nevadilo při podrobnějším prozkoumání místní nazelenalé vody.
Při vzpomínce na ten parný den plný prudkého sluníčka bych měla zmínit nápoj zvaný Horchata (viz wiki) je to krásně osvěžující ve dnech 30°C veder..
Neděle byla ve znamení Madridu, velkého trhu zvaného Rastro. Na místě, kde se nyní tyto trhy konají byly v minulosti dvě největší jatka, proto se trhy jmenují “utrpení“. Konají se každou neděli na několika ulicích.
V odpoledních hodinách se konal festival brazilské hudby příznačně nazvaný “brazilean day“, kde hrály slavné skupiny z Brazílie a tančily se typické tance. Dokonce jsem se naučila nějakou základní podobu tance “forró“. Byl to neskutečný a skvělý zážitek tančit mezi hromadou brazilců. Brazilci jsou velcí nacionalisté, tak nebylo o nadšení a dobrou náladu nouze.
Žádné komentáře:
Okomentovat