Předminulý týden nám začala škola. První den proběhl velmi hekticky, ale bez větších problémů. Na naší univerzitě jsou převážně velké předměty za hodně kreditů a velmi těžké, což je s jazykovou bariérou dost problém.
Ačkoliv jsem ani po podrobném přezkoumání vlastního odrazu v zrcadle nezjistila kde na obličeji mám napsáno “extranjero“ (neboli cizinec) každý to hned pozná ještě než promluvím. Asi je to naprosto odlišnými rysy a barvou očí, většina místních je má hnědé nebo přinejmenším tmavší než já. Inu na jednom z předmětů, který mi doporučila Esther, nás profesor poznal hned. Všem pokládal otázky a nás nějak záhadně vynechal. Po hodině jsme se s ním šly domluvit jak nás bude zkoušet apod. a on si nás hned vzal pod křídlo a familiérním hlasem se zeptal: „Tak odkud jste, holky?“ Hm, asi se tady úplně neschováme.
Španělé jsou sice považováni za velmi vřelý národ, ale obecně asi panuje názor, že erasmáci sem jezdí jen chlastat, nebo tak nějak, tak se španělé spíše straní a nechtějí s erasmáky nic mít. Odpoví na nezbytné a přímé otázky a tím to hasne, nemají zájem se příliš seznamovat. Je to pro mě osobně trochu překvapení, protože češi jsou považováni za chladnější národ a přitom třeba u nás na univerzitě se všichni snaží erasmákům pomoci a vůbec si myslím, že přístup je trochu jiný. Samozřejmě se najdou i výjimky, například Laura, která nám na začátku dost pomohla, ale ona ví jaké to je být na Erasmu, tak možná proto.
Milí čtenáři, mám pro vás malé cvičení na představivost. Představte si pražské metro ve špičce, to kvantum lidí na jednom místě, tu tlačenici. Vytvořte si myšlenkovou množinu lidí třeba z celého vagonu metra. Umístěte je do pomyslného prostoru x, kam se v pohodě vejdou. Nyní tento prostor 3x zmenšete, ale počet obyvatel nechte stejný. Máte? Tak takhle přesně vypadá ráno situace v metru i všech autobusech směřujících do univerzitní čtvrti. Nevěřila jsem, že je možné dýchat v ještě menším prostoru než ve špičce v pražském metru, ale zkušenost z Madridu říká, že možné je všechno :D
Madrid je dosti rozporuplné město co se týká různých zákazů a nařízení. Například při hodinách se nesmí pít a natožpak jíst. Představila jsem si jaký šok by musela pro místního učitele hodina u nás, kde si každý vytáhne svačinu, nebo zobe nějaké oříšky. O pití ani nemluvě, ani to nevnímám, kdy se o hodinách napiju, tak jsem zvědavá kdy se mi podaří se omylem napít i tady. Dnes učitel prohlásil, že když nebude pít on, tak ani my :D. Na schodech před univerzitou jsou velké cedule s přikázáními ohledně schodů: nesmíte zde jíst, pít, shlukovat se, sedět jinde než na kraji schodů a pochopitelně kouřit. Pokud by vás napadlo to porušit, hrozí cedule tím, že zakáží chodit na ty schody úplně. Ovšem dnes jsme se proplétaly skrz hloučky lidí sedících uprostřed oněch schodů a na zemi se válely zbytky nějakého jídla. V centru se sice každou noc uklízí silnice a kropí chodníky, ale někde je možné najít tak neskutečně špinavé chodníky, že má člověk pocit, že je najednou někde úplně jinde.
Mezi studenty je oblíbený tzv. “botellon“ což je velmi neformální setkání studentů, kteří se chtějí za levné peníze opít. Každý něco přinese, například často přinesou kolu a víno a vyrábějí “calimocho“. Všichni se pak sejdou v parku a sednou si na trávu. Kolem půlnoci to v naprosté většině parků v Madridu vypadá jako na nějaké demonstraci, hromady lidí kam se podíváte. Nejhorší je kromě pátku i čtvrtek, protože v pátek se na většině univerzit neučí a tak se všichni studenti vyhrnou do ulic. Před nějakým časem bylo zákonem zakázáno pořádání botellonů v celém Madridu, hlavně pití alkoholu na ulici, prý byl z toho příliš velký nepořádek. Jediné co se ale změnilo je, že vždy, když jede kolem policie, což je docela často, tak se alkohol schová do nějaké tašky. Místní policie s tím nic nedělá, jen klidně projíždějí mezi skupinami studentů, kteří stojí s kelímky plnými kalimocha, nebo jiného alkoholu. V parku pak zůstanou hromady věcí na místech, kde zrovna nějaká skupina seděla. Do rána to uklízecí čety vyčistí a park je jako zbrusu nový.
Velmi oblíbenou věcí jsou zde “pipas“, což jsou slunečnicová semínka solená a pražená, která si musíte speciálním způsobem rozlousknout a pak teprve zkonzumovat. Slupky od semínek můžete najít takřka všude, nikdo se moc neobtěžuje hledat koš. Ne nadarmo se říká jiný kraj, jiný mrav. Madrid má svou typickou atmosféru a je to celkově milé město :)
jako bonus přidávám výhled ze svého pokoje v noci
Žádné komentáře:
Okomentovat