Začátky jsou těžké vždy, aneb zatím se nestalo že by byla nějaká budova kampusu snadno nalezitelná, právě naopak. Dnes jsme si nechali celých 45 minut na pár desítek metrů, jak jsme si původně mysleli. Španělé, kterých jsme se ptali na edifício D si nás přehazovali jako horkou bramboru, takže nakonec jsme kolem budovy A chodili v kruzích. Pracovní název bludné kruhy se ustálil po druhém kolečku, kdy jsme naštěstí načali tečnu a vyrazili směr budova D.
Po náročném testu jsme se vydali lovit obchod, což je překvapivě pokaždé detektivka. Zeptat se na cestu místních nepomáhá, vždy se z toho vyklubou bludné kruhy popřípadě elipsy a jiné abstraktní tvary.
Po obědě na trávě, což je v Madridu vzácnost, jsme se jali prozkoumávat největší park ve městě, Parque de retiro. Během naší improvizované siesty se teplota vyšplhala někam nad 31°C, takže po chvíli na sluníčku měl člověk pocit jako pečená kachna. Mozek v takových chvílích funguje na úsporný režim, takže o překlepy při konverzaci pak není nouze.
Vešli jsme nejznámějším vchodem do parku a to vchodem na náměstí Plaza de la Independencía kde se nachází Puerta de Alcalá, což je jeden z nejvýznamnějších oblouků v Madridu. Byl postaven na počest Karla III. Postřední oblouk byl určen pro krále, tudíž je ze všech nejvyšší, sousedící oblouky pro kočáry a zbývající pro pěší. Přiléhající ulicí každoročně procházely stáda ovcí při každoroční migraci přes celé Španělsko. Podle průvodce se novodobí ovčáci rozčilovali a snažili se prosadit migraci ovcí centrem Madridu i teď, ale při pohledu na velmi rušnou ulici mi nepřipadá pravděpodobné, že by se ovce ještě někdy centrem města proháněly.
Parque de retiro byl postaven pro potěšení krále Filipa IV., ten se ze zahrady těšil do té míry, že zapomněl na svou zemi a na kralování. Po procházce parkem ho docela chápu, park je nádherným místem odpočinku. Rozkládá se na ploše 12ha a je v něm vysázeno přes 15 000 stromů. Navštívili jsme Palacio de Cristal, což je budova celá prosklená s nádhernými oblouky. Krásná atmosféra dotvořená španělskou kytarou, kterou jde slyšet skoro na každém rohu a stánkem s ručně malovanými vějíři, dovolí ve stínu stromů odpočinout a vychutnat si krásu Madridu.
photos
photos
Žádné komentáře:
Okomentovat