Clases de espaňol

V pondělí nám začaly kurzy španělštiny od university. Ve Španělsku panuje ekonomická krize, proto se v každé třídě nachází kole 40 lidí, což je na výuku jazyka opravdu příliš velká skupina. V mojí skupině je hromada němců, francouzů a pár italů, kteří zvládnou být hlasitější a otravnější než celý zbytek. Za čechy jsem tam jediná, ale je to dobře, alespoň mě to neláká mluvit česky :) Hned první hodinu jsem seděla vedle Ami z Cote d’Ivoire, která mluví jen francouzsky a španělsky stejně jako já, takže o plnohodnotnou konverzaci se opravdu nejednalo. Chvílemi ze sebe vymámila i pár anglických termínů, ale to jen ve chvílích nouze.

V každé budově se nachází cafeteria, ale překvapení bylo, že každá budova se liší cenou a sortimentem. Teď máme kurzy na katedře filologie, která se nachází v několika budovách, přičemž v jedné jsou jiné ceny než v druhé. Uvidíme, jak jsou na tom v biologii:)

Poznávání španělštiny s sebou přináší mnohá překvapení a vtipné výrazy, například co se vám vybaví, když se řekne “mačaka“ (machaca)? Tak přesně tohle děláte když připravujete řízky, naklepáváte :) Od Ricarda jsme se naučili španělské ententyky, zní to opravdu jako zaklínadlo a většina z toho nic neznamená: De tin marin de do pingué, kukara makara titere fue, yo no fui, fue tete, pícale, pícale, qué ella fue. Ententýky dva špalíky, to je normální, ale ve španělštině!! Šílenost.

Myslela jsem si, že moje zmatenost v madridském metru v prvních dnech bude těžko překonatelná, ale dnes jsem byla vyvedena z omylu. Jely jsme do školy na kurzy a vedle nás si v půli cesty přisedl, nějaký očividně student a také cizinec, jak jsme se dozvěděly, z Turecka. Hned se začal ptát, velmi lámanou španělštinou, jak se jmenujeme. Z papírku který si pohotově vytáhl nám přečetl také jak se jmenuje a odkud je a pak se ptal nás, kolik nám je. Bohužel odpovědi už nerozuměl. Poprosil nás tedy o angličtinu, ale ani té nerozuměl, takže z rozhovoru nakonec nic moc nebylo. Jel také na stanici Ciudad Universitaria, ale šel naprosto na druhou stranu i když jsme se mu snažili vysvětlit, že tam jedeme taky. Doufejme, že už nebloudí a našel cestu tam, kam potřeboval.

Camino de Madrid

V neděli odpoledne jsem se vydala na průzkum velmi fotogenických míst Madridu a pozorovala jsem, spolu se spoustou madrileňos (madriďané) a turistů, nádherný západ slunce na Temple de Debod. Šla jsem z Plaza de Espaňa, kde se nachází velký památník na kterém sedí Cervantes a pod sebou má Dona Quijota i Sancho Panzu v celé své kráse. Poník Sancho Panzy má osahaný nos, jak se u něj všichni fotí. Bylo téměř nemožné je vyfotit bez turistů, ale nakonec se mi to podařilo. Na tomto náměstí se nachází také dva mrakodrapy, z nichž každá byla v době svého postavení nejvyšší budovou Madridu.

            Pak jsem zabrousila právě do parku kolem Temple de Debod. Zde se nachází staroegyptské stavby datované do doby před 2200 lety zasvěcené kultu boha Amuna a Isis. Španělsku je daroval Egypt jako vyjádření díků za pomoc při renovaci Abú Simbel v Nubii. Dali jsme se s jedním Španělem do řeči a prý je to na focení krásné i při východu slunce, to ale asi jindy, prozatimní životní styl mi nedovoloval východ slunce stíhat, ale snad se to někdy povede.

            V parku kolem egyptských staveb to hýřilo životem. Různé studentské spolky a zájmové skupiny se tam sešly na trávě. Například nějaká skupina bojových sportů, ti se neustále mlátili a každou chvíli s sebou někdo z nich švihl na zem.

            Temple de Debod je vyhlášeným místem právě pro západ slunce, takže nebyla nouze o zamilované páry a celé rodiny a pak tam také byli blázni jako já, kteří na západ hleděli skrz hledáček foťáku :)

FOTOS

Aventura del piso

Bydlíme!!! Máme krásný byt v 11 patře s výhledem na sever a východ, dokonce i s balkonem. Zatím máme jen postele a skříně, ale přibudou brzy stoly a židle, protože přiznejme si to, kdo má židli, ten bydlí :)

První večer jsme uspořádali fiesta na oslavu bytu, poté co odešla delegace z Kolumbie, která nám byt připravovala. Přizpůsobili jsme se životu v Madridu do té míry, že už nechodíme spát před druhou hodinou v noci, většinou kolem páté nebo šesté ráno. V počasí, které tu panuje, přes třicet celý den i třeba v deset večer, je tento způsob života pochopitelný.

Bydleli jsme přibližně hodinu, když jsme měli první neočekávanou návštěvu. Za dveřmi stály dvě korpulentní dámy podezřelého vzhledu a domáhaly se vstupu do bytu, že tu něco zapomněly. Poté se odebraly najisto do kuchyně a vzaly si všechny čistící prostředky, podařilo se nám ubránit jen ten , který jsme si koupili. Této epizodě předcházel dlouhý příběh, který mi přijde trochu neuvěřitelný.

Byt ve kterém teď bydlíme byl trochu poničený předchozími majiteli, kteří většinu věcí ukradli a zbytek zničili. Bylo tedy potřeba vymalovat. Ricardo s několika dalšími Kolumbijci nám byt vymalovali a dali do pořádku. Jistý jedinec neurčitého vzhledu a inteligence se rozhodl, že se mu tento byt líbí a proto se do něj vloupal a vyměnil zámky. Pak našel nevinné oběti a byt jim pronajal. Vzal si peníze a zmizel pravděpodobně navždy. Pak se do bytu chtěl dostat majitel, když přijel s novými postelemi, ale ouha, zámky vyměněny. Musela zasáhnout policie a nakonec ony dvě korpulentní dámy vypoklonkovat. Trochu jako z béčkového filmu, že? Inu lidi jsou různí. Každopádně teď máme bezpečnostní zámek, který se jen tak nějakého zlodějíčka nezalekne.

Parque de retiro y examen de espaňol

Začátky jsou těžké vždy, aneb zatím se nestalo že by byla nějaká budova kampusu snadno nalezitelná, právě naopak. Dnes jsme si nechali celých 45 minut na pár desítek metrů, jak jsme si původně mysleli. Španělé, kterých jsme se ptali na edifício D si nás přehazovali jako horkou bramboru, takže nakonec jsme kolem budovy A chodili v kruzích. Pracovní název bludné kruhy se ustálil po druhém kolečku, kdy jsme naštěstí načali tečnu a vyrazili směr budova D.

Po náročném testu jsme  se vydali lovit obchod, což je překvapivě pokaždé detektivka. Zeptat se na cestu místních nepomáhá, vždy se z toho vyklubou bludné kruhy popřípadě elipsy a jiné abstraktní tvary.

Po obědě na trávě, což je v Madridu vzácnost, jsme se jali prozkoumávat největší park ve městě, Parque de retiro. Během naší improvizované siesty se teplota vyšplhala někam nad 31°C, takže po chvíli na sluníčku měl člověk pocit jako pečená kachna. Mozek v takových chvílích funguje na úsporný režim, takže o překlepy při konverzaci pak není nouze.

Vešli jsme nejznámějším vchodem do parku a to vchodem na náměstí Plaza de la Independencía kde se nachází Puerta de Alcalá, což je jeden z nejvýznamnějších oblouků v Madridu. Byl postaven na počest Karla III. Postřední oblouk byl určen pro krále, tudíž je ze všech nejvyšší, sousedící oblouky pro kočáry a zbývající pro pěší. Přiléhající ulicí každoročně procházely stáda ovcí při každoroční migraci přes celé Španělsko. Podle průvodce se novodobí ovčáci rozčilovali a snažili se prosadit migraci ovcí centrem Madridu i teď, ale při pohledu na velmi rušnou ulici mi nepřipadá pravděpodobné, že by se ovce ještě někdy centrem města proháněly.

Parque de retiro byl postaven pro potěšení krále Filipa IV., ten se ze zahrady těšil do té míry, že zapomněl na svou zemi a na kralování. Po procházce parkem ho docela chápu, park je nádherným místem odpočinku. Rozkládá se na ploše 12ha a je v něm vysázeno přes 15 000 stromů. Navštívili jsme Palacio de Cristal, což je budova celá prosklená s nádhernými oblouky. Krásná atmosféra dotvořená španělskou kytarou, kterou jde slyšet skoro na každém rohu a stánkem s ručně malovanými vějíři, dovolí ve stínu stromů odpočinout a vychutnat si krásu Madridu.

photos

Universitaria y aventura de transporte

Dnešní ráno začalo stylově, podařilo se nám ztratit se v metru na oné jediné okružní trase metra. Zmátl nás oboustranný nástup do metra. Dokonce jsme viděly dvě dámy, které metrem pouze proběhly na druhou stranu aby nemusely obejít celou stanici okolo. Ačkoliv jsme dorazili kvůli zakufrování o do školy trochu později, schůzka na uvítání erasmáků začala o 45 minut později než měla. Španělský výklad byl zajímavý, ale moc nás nepotěšilo že nás čeká další papírování a zařizování. Inu byrokracie je živa i ve Španělsku.

Po vyřízení nezbytných formalit jsme se postupně dostali, už s obědem, blízko parku Casa di Campo. Nejprve jsme vyrazili neomylně opačným směrem a došli jsme na parkoviště, kde nás přivítal vyprahlý piniový háj s krásnou vyhlídkou na město. Pár kroků za parkovací plochou jsme našli rozpadlý amfiteátr. Kolikrát za život se vám stalo, že jste na parkovišti našli amfiteátr? Mě osobně to docela překvapilo. Nad hlavami se nám haštěřili zelení papoušci a všude kolem poletovaly straky. Na blízkém jezeře lago de casa di campo se proháněli místní sportovci pořád dokola a dědečkové vozili svá vnoučata na lodičkách k vodotrysku vykoupat a pak zpět :)

Další plány jsme směřovali na fakultu statistiky, kde jsme měli další administrativní vyřizování. Netuše, co nás čeká, jsme se vydali na fakultu pěšky, což jak jsme vzápětí zjistili, byla chyba. Mezi zbytkem kampusu a touto fakultou leží hlavní výpadovka Madridu, sedmiproudová “obrsilnice“. Na té jezdí také autobusy, které si musíte nějakým záhadným způsobem stopnout a když si vás řidič všimne, tak musíte stejně ještě kousek popoběhnout abyste to stihli. Nakonec se nám zdárně podařilo se do jednoho nasoukat, ale hned jsme vystupovali, takže dát řidiči znamení o zastavení tak, aby si všiml, to bylo takřka neuskutečnitelné. Vystupovali jsme na rušné části té silnice do keřů oleandrů, které kvetou všude okolo. Jeden pruh byl kvůli nám zablokovaný a samozřejmě se to bez troubení neobešlo. Nakonec jsme přes rušnou silnici přešli nadchodem který se záhadně odnikud zjevil. Na cestu nám sluníčko vzduch ohřálo na krásných 33°C ve stínu :)

fotos

Venida y primero día de en Madrid

Při pohledu z malého letadlového okénka bylo hned jasné, že čechy jsou dávno za námi. Krajina vyprahlá, barvy okru s naprosto jinou náladou než zelené kopečky domoviny. Kochání krajinou bylo přehlušeno čímsi jiným jak se říká a to tím, že se náš kapitán Roberto Cubano rozhodl navést náš letoun k přistání. Bohužel pro všechny cestující se dlouho nedostal ke své oblíbené počítačové hře s bojovými vrtulníky, tudíž se snažil přistát postupnými přiskoky k ranveji, ale konec dobrý, všechno dobré :)

            Na letišti jsme se setkali s Ricardem, který nám zařizoval bydlení a zjistili jsme, že španělský flegmatismus nás bude pravděpodobně potkávat všude. Byt který máme zamluvený ještě není dovybavený, takže dnes se bydlet nebude. Nemyslete si, že by chybělo něco jako vidličky či nože, ale chybí !!postele!!, bez čehož se bydlet nedá. Inu prostě to nebylo potřeba řešit hned, tak proč se stresovat.

            Madridské metro je dokonalá promotanice dvanácti linek, které se různě kříží a prolínají. Jedna z nich, linka 6 jezdí dokonce po okružní trase, takže tam se nemůžete začíst a uklidňovat se tím, že dojedete na konečnou :-D university by měly pro Erasmáky zavést nový předmět „orientace v linkách metra“ a dávat alespoň zápočet.

            Hned jsme se samozřejmě vydali na průzkumy města, poté co jsme odložili bagáž se kterou se cestovalo opravdu špatně (táhnout za sebou krávu na kolečkách v metru plném lidí...). V odpoledním Madridu plyne čas svým vlastním tempem, ačkoliv se lidé vracejí domů z práce, nepotkáte spěchající a zamračené davy, ale poklidně plynoucí řeky a říčky lidí, kteří se zvládnou do večerního sluníčka i usmívat. Tohle město má duši, má svojí specifickou náladu. Všechna náměstí a náměstíčka, kterých je tu požehnaně, jsou pokryta stoly a židlemi mezi kterými je občas nějaká socha nebo fontána a všude je spousty lidí, kteří v klidu popíjejí cerveza con limon – pivo s citronem (mimochodem opravdu lahůdka:) ) a k tomu ukusují z tapas, což je typická “svačinka“ která se podává k pití, třeba právě k pivu. V některých městech, převážně na jihu jsou k pití automaticky zdarma, ale v hlavním městě si je musíte připlatit, ale stojí za to.

            Zítřejší uvítací párty je dimenzovaná na 450 erasmáků, takže ...          

fotos

Empieza la aventura!!! (dobrodružství začíná!!!)